71 .. 77

Autor Oblaku nevědění hovoří o meditaci jako o způsobu, jak vyhojit zranění u samého kořene. Takové je působení meditace. 

Meditace hojí, vede k růstu. Je to cesta, na níž opouštíme všechnu oddělenost. Opouštíme své vnímání skutečnosti jako rozdělené a s vírou putujeme do jednoty samotné existence.

Geneze vypráví, jak se Adam po pádu skryl, když slyšel, že Bůh za vlahého večera prochází zahradou. Základem naší oddělenosti je strach. A meditace je způsob, jak objevit ve svém vlastním srdci nekonečnou lásku. Nekonečnou lásku, která všechen strach vypudí. 

Meditace je ryzí činnost, která očišťuje všechno naše další jednání. Je ryzí, protože je nesobecká, je naprostým opakem sebestřednosti.

Většinu našich aktivit, nadějí a plánů motivuje převážně zájem o výsledek. Naše chtění či připoutanost se skrývá za každou další starostí o výsledek, o plody jednání a toto chtění narušuje harmonii sil podílejících se na dané činnosti

Každodenní meditací se proto pokorně a prostě vydáváme za tajemstvím nesobecké, nezištné činnosti. 

Samozřejmě i meditaci se můžeme začít věnovat s povrchním zájmem o výsledek, sledovat, zda se nám meditace vrací ve formě "mimořádných zážitků". Takto podmíněn je asi každý, kdo vyrostl v naší společnosti. Běžná praxe meditace nás nicméně od tohoto duchovního materialismu očistí.

Jednoduše řečeno, jelikož meditace vede ke zkušenosti lásky v našem nitru, činí nás více milujícími i v našem běžném životě a vztazích. 

Naše raná výchova, kdy nám nebe popisovali jako "místo, kam jdeme po smrti" a modlitbu jako "povídání s Bohem o tom, co bychom chtěli," nás nesmírně a trvale ovlivnila.

Musíme však procitnout z těchto značně omezených představ určených dětem. 

V modlitbě dochází k uvolnění lásky v našem srdci. K překročení všech iluzí a představ, které lásku omezují a překrucují. 

Je to dílo objevování a naplňování naší lidské svobody. Naše svoboda je stav, kdy jsme skuteční, kdy jsme v harmonickém spojení se základem svého bytí, svým zdrojem a původem.

Abychom mohli kráčet po duchovní cestě, musíme se naučit mlčet. To co se po nás žádá je cesta hlubokého ticha

Všichni potřebujeme používat slova, ale aby naše slova měla sílu, musíme utichnout. V modlitbě i rituálech slova musí být nabita smyslem natolik silným, aby dokázala pohnout naším srdcem, postrčit nás jiným směrem, změnit náš život. Takový smysl mohou mít jedině tehdy vycházejí-li z Ducha.

Meditace je cesta k tichu, protože je to cesta mlčení. Je to cesta mantry, jediného slova, které nás uvádí do takového ticha, že automaticky nabíjí všechna slova smyslem.

Není třeba zůstávat v abstrakcích. Všichni víme, že druhého člověka poznáme často nejhlouběji právě v tichu. Společné mlčení je společný důkaz důvěry, a jen když nám tato důvěra schází, cítíme naléhavou potřebu mluvit. Mlčet s druhým člověkem znamená s ním skutečně být.

Není silnějšího prostředku k budování vzájemné důvěry než mlčení, je-li poklidné a tvůrčí.  

Když začínáme meditovat, snažíme se pravidelně ráno a večer. Začínáme pozvolna a trpělivě a s velkým soucitem k sobě samému.  

Většina z nás začíná, vzdává se, znovu začíná a vzdává se. Je zapotřebí velké trpělivosti, prozíravosti a pochopení. Nakonec nás sama meditace přesvědčí. Učíme se zkušeností.

Čím více se budete meditaci věnovat, tím více bude váš život naplněn smyslem. 

A tím více budete nacházet smysl ve všem a láska ve vašem srdci poroste. Samozřejmě je možné, že ve svém srdci naleznete i hodně sobectví, ale láska bude sílit. A to je skutečný důkaz, že meditace funguje.  

Žádné materialistické důkazy nehledejte. Více neznamená nutně lépe. Skutečný důkaz je sílící láska ve vašem srdci.

Na počátku cesty má pro nás velký význam jeden z Ježíšových výroků: "Jestliže nebudete jako děti, jistě nevejdete do nebeského království"

Abychom se naučili meditovat, je potřeba být velmi prostí. Musíme se opět naučit být jako děti. Učit se tak, jako se učí děti přijímat učení s vírou a oddaně je uvádět do praxe. Musíme znovu objevit schopnost úžasu, který se objeví, když spojíme víru s praxí. 

Tuto schopnost snadno ztrácíme spolu s prostotou dětských let.

Meditace je návratem k nevinnosti, který se projeví právě návratem úžasu.  

Někteří šťastní jedinci začínají s meditací ve věku, kdy dosud neopustili stav nevinnosti. Většinou ale začínáme s pocitem ztráty čehosi, co toužíme získat zpět. 

Putováním do vlastního nitra však zázračně získáváme nazpět něco mnohem většího, než co jsme ztratili. 

 Často máme naléhavý pocit, že na znovunalezení této nevinnosti závisí samo naše přežití.

Návrat k prameni může být náročný, avšak sledujeme při něm proud, který vytéká přímo z pramene. A tak jsme již během samotné cesty občerstvováni a vedeni tak, jak potřebujeme.

A mantra je nástroj, jež klestí naši cestu. Ma-ra-na-tha ..