43 .. 49

Abyste pochopili, co znamená meditovat, musíte si uvědomit, že podstatou meditace není myšlení, ale přítomnost.

Každý z nás se musí naučit, jak být plně přítomen v okamžiku, který právě máme. Tolik času trávíme tím, že přemýšlíme o tom, co teprve budeme dělat, nebo co jsme udělali. Naše mysl se tak snadno ztrácí ve vzpomínkách a plánech. Meditací se musíme naučit být plně zastaveni v teď, v přítomném okamžiku.

Vzdáváme se všech slov a učíme se mlčení: mlčení těla, mlčení mysli, mlčení ducha. Zakořeněni ve svém slově, zakořeněni v lásce. 

V tichu jsme stále hlouběji a hlouběji zakořeněni v tvůrčím zdroji a nejvyšším já "Já jsem"  V těchto chvílích nejvyšší obyčejnosti žijeme z hlubin, z plnosti síly, vložené darem do každého z nás. 

Musíme sestoupit hluboko do svého srdce abychom tam odkryli tento veliký poklad.

Meditace je v jistém smyslu, jako důlní operace - je užitečné můžete-li meditovat každý den. Každý si musí v rámci vlastních podmínek najít takový čas, který mu bude nejlépe vyhovovat. Můžete-li však, meditujte ráno hned po probuzení a potom vpodvečer. Myslím, že je dobré se před meditací trochu očistit, umýt si alespoň obličej a ruce, aby ze sebe člověk smyl prach dne nebo noční dřímotu. Probudí to tělo a připraví na čistotu meditace. Dále si pravidelným, klidným a hlubokým dechem vytvoříme podmínky pro důležitou práci, do níž se pouštíme. Vyslovujeme svoji mantru a jsme prostí, sami sebou. 

Meditace je ta nejobyčejnější součást našeho každodenního života, chvíle, kdy jsme nejvíce sami sebou. 

V meditaci musíme jít za všechny představy, zejména za představu kterou máme sami o sobě.  

Když začínáme meditovat, odkládáme všechny masky. Klademe je tak říkajíc na zem vedle sebe a začínáme se stávat tím člověkem, kterým skutečně jsme, zcela prostě a jednoduše. Pak začneme vyslovovat svoji mantru ma-ra-na-tha, přičemž tak nečiníme proto, abychom na někoho udělali dojem, nebo stvořili další sebe -obraz, jakkoli duchovní. 

Mantru vyslovujeme proto, abychom všechny obrazy odložili, abychom odložili všechna slova a byli úplně prostí, a přitom neopouštíme svůj klid.

Při meditaci se snažíme být, být tím, čím jsme a vstoupit do přítomnosti jaká je. Víme, že meditací se nesnažíme něčeho zmocnit ani něco ovlivnit. 

Snažíme se s Tím co je - takovým jaké To je - sjednotit

Myslím, že lze popravdě říci, že meditace získá nový rozměr, nalezneme-li druhé, s nimiž můžeme sdílet tuto zkušenost. Společnou meditací se navzájem přijímáme takoví, jací jsme.

V meditaci nehledáme zážitky, dokonce ani zkušenost osvícení. Meditujeme abychom pochopili, že každý z nás musí v životě navázat kontakt s tím, co je podstatné.  

Meditujeme, protože víme, že již nemůžeme žít svůj život smysluplně, pokud se neodhodláme - se vší vážností a disciplínou - otevřít zdroji všeho smyslu a vstoupit do svého vlastního nejhlubšího já.

Všichni víme, nebo alespoň tušíme, že jsme byli stvořeni láskou pro lásku

Víme také, že si lásku nelze vynutit, nelze si ji ani vysloužit. Láska je Dar. 

Ježíš řekl, že vložil lásku do našich srdcí. Meditací se tedy nesnažíme lásku zasloužit, prostě se jen otevíráme tomu, co je dáváno. Tomu, co je. 

Náš život není jen hektický, obvykle je též hlučný. Má-li  však být prostoupen smyslem, má-li mít hloubku a vést ke skutečnému růstu vědomí, potřebujeme být zakotveni v tichu.

Zakotveni v duchu, v Tajemství, jehož hlubina je nezměrná a jehož smysl lze nalézt pouze v dokonalém sjednocení. 

Všichni jsme přitahováni, abychom s dokonalým úžasem vstoupili do tohoto Tajemství, bezprostřednosti přítomného okamžiku. 

Tento úžas v nás probouzí posvátnou úctu, a tak poznáváme naprostou jistotu, jež patří k naší vlastní zkušenosti, že energie stvoření, síla lásky přebývá v tichu lidského srdce a klidu čistého vědomí.

Je nutné meditovat každý den, což je pro dnešního člověka potíž: vzít na sebe takovou disciplínu, která se přitom nezabývá osobním ziskem, ale prostě bytím

Aristotelés definoval věčnost jako "nepřetržité nyní" 

Síla meditace tkví v tom, že se snažíme být plně v tomto přítomném okamžiku. Nepřemýšlíme o minulosti ani jí nelitujeme, nenaříkáme nad ní, nijak ji neanalyzujeme. Neplánujeme si budoucnost.

Jednou z překážet na cestě meditace představuje problém přijmout, že myšlení není nejvyšší a nepostradatelnou lidskou činností. Taková je však pravda. Musíme pochopit, že každý z nás má v sobě mnohem větší potenciál, než jaký skýtá pouhé myšlení. 

Být člověkem podle Vyššího plánu znamená mít kořeny ve svém nejhlubším duchovním středu. Podporovat takový růst, znamená vracet se každý den, každé ráno a každý večer, ke své praxi. Opakovat své slovo a nechávat je znít  ..