358 .. 364

Musíme padnout, zklamat, vrhnout se do samotného jádra tajemství naší existence, jinak nemáme šanci najít svou pravou cestu. 

A toto poznání je současně východiskem pravého setkání s Bohem. 

Stát se úplnějším člověkem znamená potkat se se svou vlastní temnotou a dovolit, aby uvolnila své místo celkové proměně člověka. 

Na světě není člověka, který by nepotřeboval pochopit, že s pravdou již nelze dělat kompromisy. Meditace v tomto hraje zásadní roli, jelikož právě v okamžicích přítomnosti poznáváme, že se pravdy o sobě nemusíme bát.

Nemusíme se bát ničeho z minulosti ani z budoucnosti. Když dospějeme k pravdě o veškeré skutečnosti, zjistíme, že se nemusíme bát pravdy. Meditace je tradiční proces, který nám pomáhá odkládat veškerý strach, neboť ten je vypuzen pravdou a láskou. 

Meditace je prosté otevření srdce, bytí nabité nekonečnou Boží láskou, nevyčerpatelným soucitem, všemohoucí něhou a uzdravujícím odpuštěním. 

Meditace je ryzí činnost, která očišťuje všechno naše další jednání. 

Jak začneme pronikat do přímé zkušenosti Bytí, ryzího jednání, všechny naše ostatní činnosti se postupně a radikálně očistí od egoismu. Jednoduše řečeno - jelikož meditace vede ke zkušenosti lásky v našem nitru, činí nás více milujícími i v našem běžném životě

Meditace nás učí tomu, o čem nás žádné jiné učení nepřesvědčí, totiž že Bytí je Láska.

Vaše nejvnitřnější vědomí vlastního já, vědomí toho, čím jste, je neoddělitelné od ticha. To je onen pocit "já jsem", který je hlubší než jméno a forma.

Když ztratíte spojení s vnitřním tichem, ztratíte spojení s vnitřním já. Ztratíte-li spojení se svým já, ztratíte se ve světě.

Buďte věrní každý den, vracejte se k meditaci. Meditace je cesta ticha, ticha za každou myšlenkou, jménem a formou.

Cti temnotu stejně jako světlo. Tak osvítíš svou temnotu.

Jakmile pojmeš svoji temnotu, zmocní se tě. Zachvátí tě jako noc s modrými stíny a nesčetnými třpytnými hvězdami. Noci se bojí pouze ten, kdo temnotu nechápe. Pochopením toho temného, nočního, propastného v sobě se staneš zcela jednoduchým. A pak se přichystáš k spánku jako všichni po tisíciletí. A prospíš se dolů do lůna tisíciletí a tvé stěny se rozezní starými chrámovými zpěvy. Neboť to jednoduché je tím, co vždy bylo. 

Nad tebou se rozprostře mlčení a modrá noc, zatímco ty sníš v hrobě tisíciletí.

Když začneš temnotu chápat, obestře tě mlčení a mír.

C.G. Jung

Někde hluboko uvnitř sebe víme, že jsme povoláni v rámci své osobní existence učit vidět vlastníma očima, slyšet vlastníma ušima a milovat vlastním srdcem. 

V praxi to znamená, že musíme překročit všechno vnitřní i vnější rozdělení, překonat všechny překážky, které nás dělí od sebe samých, od druhých, i od Boha. 

Když otevřeme své srdce a obrátíme svůj zrak, tento pohled je tak opojný, že nás naplní pokorou. Učíme se být skutečně pokorní. To znamená být skutečně v tom, co je. 

Meditace je prostý a přirozený proces. Proces, který nám ukazuje, že naše skutečné bytí je stav otevřené vnímavosti k Ježíšovu Duchu, jenž přebývá v našich srdcích. 

Tuto skutečnost odhalíme, když se vzdáme vnějších projevů svého vědomí, když poodstoupíme a přesuneme se na úroveň vědomí samého. Pak umlkneme, protože vstoupíme do ticha a jsme zde zcela obráceni k Němu. V tomto plně vědomém, zcela svobodném tichu se otevíráme zcela přirozeně Slovu. 

Je to ono živoucí Slovo v našem nitru. A naše víra nám říká, že jsme s Ním dokonale  spojeni, ale potřebujeme to naplno poznat, z výšky, délky, hloubky a šíře svého ducha. 

Ticho nás dovede k poznání, jež je tak prosté, že ho nikdy neobsáhne ani nevyjádří žádná myšlenka nebo představa.