344 .. 350

Víme, že musíme ujít cestu. Je to cesta pryč od nás samých, cesta do tajemství Boha. Je ohromná milost, že jsme se to mohli dozvědět a že to víme, nebo alespoň tušíme.

Toto vědět znamená skutečně vědět vše, protože pak už je třeba jen začít a pokračovat.

Být na cestě je vše.

Musíme se naučit být prostí, sjednocení, celiství. Musíme se naučit, jak se stát mírem, abychom se stali sami sebou. Meditací se učíme být, a při tomto učení s neotřesitelnou jistotou poznáváme, že Bůh je. 

Každý z nás musí sám pro sebe objevit, že vstupem do obrovského, tichého prostoru, tkví skutečná síla meditace

V tomto tichu Bůh odpovídá na naše otázky a touhy našeho srdce prostou odpovědí lásky. Jeho láska je naše naděje, dává nám neotřesitelnou důvěru, že dokážeme čelit každému problému, každé výzvě jakkoli náročné, díky neomezeným zdrojům, které nám On dává. Tak v nás Bůh v tichu působí, necháme-li se pohltit oním tajemstvím.

Dokonalost je relativní. Být dokonalý znamená naplnit své možnosti v daném okamžiku. Znamená to narazit na své meze a postupně je posouvat.

Meditace je v mnoha ohledech obětní úkon. Dáváme sami sebe všanc, nabízíme se Bohu a opouštíme přitom vše co jsme. Chce to důvěru, absolutní důvěru. Každý z nás však vlastní zkušeností může zjistit, že v okamžiku důvěry se pramínek života mění v mocný proud, jelikož právě akt důvěry nastartuje proces prolamování krunýře našeho ega.

Meditace je vstupem do Boží blízkosti. Boha totiž nalézáme ve svém vlastním srdci a zároveň vstupujeme do Jeho nekonečného prostoru. 

Náš současný svět nepotřebuje nic tak naléhavě jako lidi zakotvené ve vlastním nitru, muže a ženy důvěřující svému bytí, své schopnosti prožívat dobro, schopnosti dávat a přijímat lásku.

Tato důvěra vyžaduje úplné vnitřní sjednocení

Jakmile objevíme své kořeny, jakmile dosáhneme klidu, přichází další velký úkol: věnovat pozornost tajemství ve samém srdci stvoření a učit se žít v souladu s tímto tajemstvím.

Díky jasnosti a řádu, jež meditace vnese do našeho rozhodování získáme i to, co jsme ztratili. 

Zbystřené smysly pro hodnotu času, naši rostoucí neochotu časem plýtvat nebo jej vynakládat na nicotnosti. Náš život je prozářen a prostoupen světlem, v němž spatřujeme jeho pravý smysl a posvátnou hodnotu. 

Meditace prohlubuje naše chápání díkůvzdání, neboť vytříbí vnímání vlastního života, jakožto svátost Boží lásky. 

Každý z nás stojí před úkolem navázat kontakt se zdrojem síly ve svém vlastním srdci.

Jde o výzvu ke zralosti. Jak se k této zralosti přibližujeme, musíme se všichni naučit přijímat osobní zodpovědnost za tuto cestu. Buďto se staneme poutníky a půjdeme po cestě a nebo ne. Není to jen "moje pouť" , a není to jen "moje dokonalost", nebo "moje svatost" . Každý z nás je povolán aby se sjednotil s absolutní svatostí. 

Když společně meditujeme a putujeme do svého nitra a ještě dále, je každý z nás proměňován a všichni se stáváme jedním. 

Učit se vyslovovat mantru, opakovat své slovo, opouštět veškerá ostatní slova a myšlenky, znamená vstupovat do přítomnosti.

Nejdůležitějším cílem meditace je dovolit tajemné a tiché přítomnosti v nás, aby se čím dál tím víc stávala nejen skutečností, ale přímo ústřední skutečností, která dává smysl, tvar a cíl všemu, co děláme, všemu, čím jsme.