295 ..301

Tím, že se úplně ztišíme, otevíráme se své vlastní celistvosti. Necháme se vést do hloubky k podivuhodné pozornosti, která nakonec překročí veškerý zmatek. 

Účelem naší mantry, je právě přenést nás do tohoto bodu klidu a otevřenosti, která stojí za vším rozdělením a disharmonií. Neztrácejte naději, jestliže se klid a pokoj nedostaví okamžitě a trvale. Zpočátku půjde jen o náznaky této skutečnosti. U nich však neprodlévejte a nesnažte se je ani udržet. Pokračujte prostě ve vyslovování mantry, s otevřeností a oddaností meditaci ve svém srdci. 

Je opravdovým požehnáním můžete-li jednou týdně navštěvovat meditační skupinu, pomůže vám totiž vytrvat a jít stále hlouběji.  

Požehnáním je především to, že se snažíme otevřít nejvyšší skutečnosti, což je láska. 

Skutečnost, že v nás přebývá Boží duch, nijak nezávisí na tom, zda o ní přemýšlíme. Ve skutečnosti se stane naší osobní realitou, osobní realitou každého z nás, teprve v okamžiku, když o ní přemýšlet přestaneme a vstoupíme do živoucí zkušenosti, v tichu.

Při meditaci nepřemýšlíme o sobe, nepřemýšlíme ani o Bohu, nepřemýšlíme o ničem. 

Meditace je zážitek osobního kontaktu v hlubině našeho bytí. Každý z nás má schopnost navázat tento kontakt, stačí se jen naučit ji rozvíjet

Mantra nám pomáhá spustit se do hlubin našeho bytí. Právě tam, musíme jít. Hluboko pod povrch, jakkoli neobvyklý nám tento přechod zprvu může připadat. 

Tolik nás zaměstnává vše, co se děje na povrchu, že si nedopřejeme chvilku, abychom poodstoupili od pomíjivých starostí. Stres, úzkost i deprese se mohou vnucovat jako důvody, proč si neudělat čas na meditaci. To co je potřeba, svého času se vzdát. 

Meditaci nepovažovat za čas pro další činnost, čas "kdy se věnujeme meditaci" ale spíše jako čas k bytí. 

Meditace je čas, kdy můžete být sami sebou. 

Pamatujte vždy na čistotu srdce, již s sebou nese opakování mantry. Věrnost mantře od začátku do konce každé meditace přináší jednoduchost a nevinnost, protože nám umožňuje opustit sebe sama.

Taková je cesta mantry: "ať ze tmy zazáří světlo"

Očišťování, jež vede k čistotě srdce, k vědomí živé přítomnosti v našem nitru, je horoucí plamen. A meditace představuje vstup do tohoto plamene, plamene, jež spálí vše, co není skutečné.

Vše co není skutečné:  vše co není pravdivé, vše, co není milující.

Tohoto ohně se nesmíme bát, Musíme mu plně důvěřovat - je to oheň lásky.

Ač může se zdát meditace jako nehybný stav, je pravdou, že meditace je dynamickým probouzením, objevováním plného potenciálu vlastního vývoje.

Na této cestě potřebujeme čistou pozornost, jež dokáže překonat naši tendenci k sebepozorování. Stav, k němuž jsme zváni, je stavem úplné čistoty srdce. 

Otevíráme se tvůrčí lásce, jež přebývá v hlubinách našeho ducha. 

Ať je naše mysl sebedokonalejší či schopnější, není zhola ničím v porovnání s nevýslovným tajemstvím, jež se nám otvírá pouze na cestě ticha a prostoty

Je to zároveň kámen úrazu, neboť jak můžeme s veškerou svou složitostí poznat absolutní prostotu? Opakováním mantry jsme převáděni přes ony překážky: Vyvádí nás z labyrintu sebestřednosti. 

Svatá Terezie z Ávily, svatý Jan od Kříže i mistr Eckhart našli a vynesli stejnou myšlenku: 

Cesta k úplnému sjednocení a nepřetržité přítomnosti je cesta prosté a nesobecké kázně.

Nesobeckost, to je cesta mantry. Jejím soustavným opakováním jsme postupně a trpělivě vedeni do ticha, kde se všechno rozpouští v totální prostotě Boha. 

V božské jednotě jsme s Bohem jedno