29 .. 35

29.04.2021

35/365

.. je to ticho Lásky

Jazyk je chabý nástroj, pokoušíme-li se vysvětlit plnost Božího tajemství. Proto je tak důležité absolutní ticho meditace.

Již samo slovo "ticho" tuto zkušenost zkresluje, mnohé snad i odrazuje, protože naznačuje negativní zkušenost, zkušenost chybějícího zvuku, nebo jazyka.

Avšak tradice i zkušenost nás učí, že ticho není nedostatkem čehokoli, ani nás o nic nepřipravuje

Je to ticho lásky, neomezeného a bezpodmínečného přijetí

Zůstáváme v tom ohromném tichu, otevření věčnému tichu. A každodenní zkušeností objevíme, že jde o prostředí nám všem zcela přirozené. Pro ně jsme stvoření a naše bytí v něm roste a vzkvétá.

34/365

Je to cesta prostá, cesta obyčejná. 

Cesta je prostá. Je zapotřebí jistého pochopení jejího významu, jisté pokory, aby na ni člověk vstoupil, a jisté věrnosti a odvahy, aby vytrval - a především ochoty nechat se dovést do plnosti.

Všechno jsou to základní lidské kvality potřebné pro jakýkoli plodný kontakt se životem. A cesta je obyčejná. 

Nejdeme po ní, abychom ze života udělali senzaci, ale abychom život vnímali, vnímali každý jeho aspekt i jeho vnitřní harmonii a směr - jako tajemství, kterým je. 


33/365

Meditace nás učí žít teď

Meditace je způsob, jak plně vstoupit do přítomného okamžiku. Všichni máme tendenci žít v minulosti, nebo v budoucnosti. 

Nežijte ani v minulosti ani v budoucnosti, Učte se být plně přítomnými v přítomném okamžiku, v nyní.

Neštěstí pochází převážně z naší nechuti být v přítomnosti. Přitom i utrpení má svůj smysl, ale pokud ho nepřijmeme plně v okamžiku, kdy probíhá, sice jím projdeme, ale jeho smysl nepochopíme.

Žádná poloviční řešení neexistují. Nelze se rozhodnout meditovat jenom trochu.

Abychom zasadili svůj život do skutečnosti, chceme-li mít svobodu být a být plně tady a teď, v každém okamžiku svého života, je potřeba být oddaný životu. 

32/365

Meditace je cestou opravdového naslouchání

Když meditujeme zakládá se naše cesta k vzrůstajícímu vědomí Ducha, jenž se modlí v nás, na naší stále hlubší věrnosti mantře.  

Právě věrnost a opakování mantry vede nás do ticha, k potřebné úrovni vědomí, jenž nám umožní otevřít mysl a srdce působení Boží lásky v hlubině naší bytosti.

Meditace je cestou opravdového naslouchání vnitřnímu hlasu uchem svého srdce 

Pokud opravdu nasloucháme, propojujeme se z podstaty k podstatě - jeden druhého máme v úctě.

Opravdové naslouchání sobě navzájem, je základem společenství. Díky tomu se naše opravdová pozornost jednoho vůči druhému stává vzácným darem, který si můžeme navzájem darovat. 

"Ti, kdo jsou nešťastní, nepotřebují v tomto světě nic jiného, než lidi schopné věnovat jim pozornost." 

31/365

Meditace je cesta ke stále hlubší jednotě lásky

Nikdy v minulosti nebylo tak důležité jako dnes naslouchat tradici, která nám odkrývá tajemství modlitby jakožto postupné pronikání do přítomného okamžiku, jakožto cestu ke stále hlubší jednotě lásky. 

Jakožto cestu postupného odkládání sebe sama vedoucí k jednotě 

Nicméně jako vždy když je člověku ponechána svoboda, nás ani tato tradice sama o sobě nemusí naučit ničemu skutečně důležitému.  

To, co zajišťuje, že se z tradice nestane pouhá vzpomínka šířená tiskem, je zkušenost, která ji činí živou v každé další generaci. Je univerzálně platná, protože nás vrací do přítomného okamžiku, v němž jsme vtaženi přímo do Božího okamžiku. 

30/365

Jen železná disciplína vede ke svobodě

Meditace se podobá tréninku atleta. Železná disciplína vede k naprosté svobodě pohybu, jež se projeví dokonalým výkonem, v němž je sama disciplína překročena.  

Nepochopení tohoto pravidla vede lidi k výrokům typu: "Trochu medituji, ale po svém. Občas vyslovuji mantru, když to tak zrovna cítím". Mnoho lidí v modlitbě náležitě nepokročí a nedojdou svobody právě proto, že si zvolí destruktivní letargii, vzdají se příliš brzy na své namáhavé cestě k vrcholu hory a přestanou vyslovovat svou mantru

Jan Kassián nazýval tento stav "zhoubný mír" na tento výraz bychom si měli vzpomenout vždy, když nás náhodou napadne říci si: "Tak, tohle mi zcela stačí, nikam dál nepůjdu.

Když začínáme s meditací, svoji mantru musíme vyslovovat bez ohledu na náladu, v níž se právě nacházíme, nebo reakci, kterou právě pociťujeme. Když zůstaneme věrní a postoupíme v cestě, necháme mantru po celý čas meditace znít ať se objeví jakékoli myšlenky. Nakonec, když mantra zakoření v našem srdci, ji musíme bez ustání naslouchat celou svou pozorností 

 

29/365

Meditace nás učí, že Bytí je Láska

Meditace je ryzí činnost, která očišťuje všechno naše další jednání. Je ryzí, protože je nesobecká, je naprostým opakem sebestřednosti.  

Většinu našich aktivit, nadějí a plánů motivuje převážně zájem o výsledek, o mentální rentabilitu. V nejhorším případě se jedná o čisté sobectví, vrcholný egoismus.

Každodenní meditací se proto pokorně a prostě vydáváme za tajemstvím nesobecké, nezištné činnosti   

Samozřejmě i meditaci se můžeme začít věnovat s povrchním zájmem o výsledek, sledovat, zda se nám naše investice času náležitě vrací ve formě poznání, či mimořádných zážitků. Takto podmíněný je asi každý, kdo vyrostl v naší společnosti. Běžná praxe meditace nás nicméně od tohoto duchovního materialismu očistí. Jednoduše řečeno - jelikož meditace vede ke zkušenosti lásky v našem nitru, činí nás více milujícími i v našem běžném životě a vztazích.