246 .. 252

Proč by se lidé měli obávat stavu, kdy ustanou všechny myšlenky a mysl bude zničena? Tento stav zažívají ve spánku každý den. 

Když se člověk nebojí jít spát, pak nevidím důvod bát se, když se mysl nebo ego zabíjejí duchovní praxí. 

Šrí Ramana Maharši

 Meditace je cesta, která nás bude stále hlouběji upevňovat v síle, v "ctnosti"

Takto si začneme uvědomovat, že tato síla nepochází z nás, ale že je větší než my a že nás obsahuje. A přesto je to naše síla. Je to tajemství modlitby: ona síla uvolněná v našem srdci - je naše síla. 

Učit se vyslovovat mantru, znamená učit se získávat vše. Přijímat to plně, ne pasivně a polovičatě. V meditaci odpovídáme celým svým bytím na dar vlastního stvoření. 

Meditace je v jistém smyslu naprostá askeze. Askeze je protijedem arogance.

Dokud nejsme zakotveni v lásce, vidíme jen stíny a přízraky, s nimiž nikdy nenavážeme kontakt, protože nejsou skutečné.

Meditace je pozvánka na cestu hluboko do vlastního srdce, do středu naší vlastní bytosti. Moudrost tradice nás učí, že pouze s touto hlubokou zkušeností a viděním můžeme prožívat svůj život ve skutečné harmonii s tím co je. 

Poznáváme, že jsme hodni lásky a že jsme milováni. Toto je nejvyšší skutečnost, jež je pevně zasazena do našich srdcí. Stačí je jen otevřít: A tato otevřenost je právě podstatou meditace.

Společenství, které nalézáme v samotě svého naslouchání a své odezvy, není jen spojením se sebou samým. Patrně se projeví ze všeho nejdříve, jako hlubší osobní svoboda a harmonie. 

Avšak toto společenství sahá dále, zahrnuje všechny muže a ženy, všechny mrtvé i živé i ty, co se ještě nenarodili. S nimi všemi sdílíme veliký a tajemný dar života v těle a duchu.

Když se nám otevře toto hlubší a vyšší vědomí celku, pocítíme zároveň ono absolutní a všeobjímající společenství, jehož jsou všechny tyto projevy součástí a zároveň zjevením. 

Nakonec budeme moci říci jen to, co zaznělo již na začátku: smysl života spočívá v tajemství lásky

Naše mysl a srdce se rozšiřují, překračují veškerou oddělenost a vstupují do jednoty, sjednocení. 

A k tomu nás vede Cesta, cesta každodenní věrnosti.

Nezve nás pouze k nějakému souhlasu, nebo záměru vůle. Zve nás, abychom se v plnosti nechali unést nekonečným proudem energie, v níž poznáváme a milujeme a jsme poznáváni a nekonečně milováni. V meditaci rozvíjíme plnou pozornost a naprostou oddanost, s níž vstupujeme do věčnosti okamžiku: V samé hloubi své bytosti

Prostota, kterou si žádá meditace spočívá v tom, že se odvracíme od mnohosti a od všech budoucích možností a zaměřujeme se na dokonalou jednoduchost bytí. 

Být na cestě meditace předpokládá, že budeme tak prostí, abychom se dokázali odvracet od všeho ostatního, a být tak skutečně harmoničtí a svobodní. 

Náš úkol zní: vytrvat - ne s nechutí, ne s pýchou, ale s prostou vírou a sebeobnovující láskou. 

Meditace vyžaduje skutečný skok do tmy, do ticha. Ticho nám zpočátku připadá jako prázdnota a nepřítomnost čehokoli. Občas vyvolává silně negativní pocity. Můžete se tedy ptát:"Skutečně mám takto denně trávit čas"?

Možná to nevypadá jako právě vhodný přístup k dialogu o meditaci. Avšak ať toho řekneme o meditaci sebevíc, jakkoli smysluplného, vždy dojdeme do bodu, kdy dialog musí ustát a uvolnit prostor tichu.

.. tichu, jež se skrze zastavení přirozeně dostaví a nahlédnout do svého nitra.

Vnitřní prostor, jež nabízí důvěru v sebe. Tuto sebedůvěru vyzařujeme, s ní konáme, z ní skutečně žijeme a uzdravujeme