211 .. 217

Každý z nás si musí vyřešit důležitou otázku, co je v jeho životě opravdu důležité a co nepodstatné. Musíme se naučit rozlišovat mezi pomíjivým a trvalým.

Anglický středověký filozof Jan ze Salisbury napsal: "Ten, kdo celým srdcem hledá pravdu, nemůže rozvíjet nicotnosti."

Duch, který je zdravý, je duchem průzkumníka.

Myslím, že to je výzva pro každého z nás - nerozvíjet, co je nicotné abychom mohli celým srdcem hledat pravdu, hledat lásku. Meditace je pro nás všechny tak důležitá, protože žijeme ve společnosti, jíž skutečně hrozí ztráta zdravého rozumu. 

Zdravý lidský duch potřebuje růst. My všichni potřebujeme prostor k dýchání a k růstu a k tomu, aby se naše plíce plnily pravdou, láskou. 

Zapomenout na představy o pokroku, zapomenout na osvícení, zapomenout na možné vhledy, zapomenout na sebe a vyslovovat mantru

To je svoboda Ducha

Když hovoříme o svobodě, spojujeme ji většinou s představou, že můžeme dělat, co chceme. I to jistě patří k životu. 

Avšak svoboda ducha, je především svoboda bytí, svoboda být tím, kým jsme, být jedním: všechny naše možnosti a schopnosti se spojí v hluboké osobní harmonii.

Jednou z věcí na než narážíme na cestě meditace, je síla našeho rozbíhavého myšlení a obtížnost dostat se hlouběji za tuto povrchní úroveň roztržitých plánů a analýz.

Meditace nám umožňuje být člověkem, který odmítá žít na povrchu, jako by to byl normální a nevyhnutelný stav bytí. Meditace nás rovněž učí odvracet se od sebe, pozvedat se nad své myšlenky, odpoutat se od sebe sama, od nicotných starostí, obav a tužeb. 

Meditace nás vede k přirozené pozornosti vůči něčemu mnohem většímu, než bychom kdy nalezli jakýmkoli analyzováním, či sebestředným zkoumáním, jichž si naše společnost tak cení.

Nastoupili jsme cestu, jež nás provede houštinami ega, cestu mantry.

Na okamžik si představte obrovský, tmavý, prázdný sál. S každým vyslovením mantry jako byste rozsvítili malou svíčku. 

Myslím, že nám často připadá, že sotva jednu svíčku rozsvítíme, ta předchozí zhasne. Velmi pozvolna však světlo přibývá, až si začnete uvědomovat, že je světlem zalitý celý sál. Díky meditaci pak zjevení, že světlo prozářilo tmu, a že to světlo začíná podivuhodně prozařovat vším, co prožíváte. 

Všechno a všichni jsou nyní osvíceni tímto světlem

Všichni víme, že když začínáme meditovat jsme obklopeni veškerým svým zmatkem. Dokonce ani pořádně nevíme, proč vlastně meditujeme

Myslím, že řada z nás začíná tím, že se o meditaci něco dozví a s jistým váháním to začne zkoušet. Postupně se objeví jiskřička světla. Vytušíme, že by mohla něco znamenat. Všude kolem nás je pořád tma, ale vidíme jakési sotva znatelné probleskování světla. Když se tak stane, to první, co je potřeba udělat, je začít brát meditaci vážně.

Tím druhým je skutečně oddaně vyslovovat mantru po celý čas meditace. Což nejde hned a chce to trpělivost. 

Díky vlastní vytrvalosti objevíte, že vyslovování mantry představuje jakési trpělivé a pozvolné rozptylování temnoty. 

Poznání sebe sama není výsadou jedinců, je možností každého kdo cítí skutečný zájem.

Nic není tak prosté jako být sebou. Je pouze třeba zanechat chybného ztotožňování a být - ve svém věčném, přirozeném stavu. Meditace je cesta k poznání "kdo jsem Já"

Teprve tehdy skutečně začíná vaše meditace  - když začínáte naslouchat.

Je pro nás obtížné být dostatečně tichý a naučit se vyslovovat mantru s dostatečnou vírou. A každý z nás se to musí naučit sám. Musíme pochopit, že smysl vyslovování mantry spočívá v navázání kontaktu. Při meditaci navazujeme kontakt sami se sebou a pak putujeme dále, překračujeme sebe a přicházíme do kontaktu s čistým bytím, s Bohem. 

Meditace je často považována za nečinnost. Myslím, že si mnoho lidí myslí, že meditace je něco, co nás má buď na činnost připravit, nebo nás po činnosti občerstvit. 

Čím více však meditujete, tím více si uvědomujete, že meditace není nečinná cesta. Neodehrává se mimo sféru činnosti, nachází se spíše v centru vší činnosti. 

Myslím, že meditaci bychom mohli popsat jako čistou činnost. Je to nejvyšší forma lidské činnosti, a protože jde o čistou činnost, vede nás do říše čistého bytí.

Ten, kdo sleduje tuto cestu, nic neodmítá. Neodmítá nic z toho, co jsme. Všechny naše síly, naše dary, celý dar naší existence prochází integrací v harmonii se zdrojem našeho bytí, v harmonii s bytím.