204 .. 210

Meditace je cesta, jež vede přes hluboké mlčení, musíme vstoupit do do ticha a setrvat v něm, věrně a pokorně. 

Musíme pochopit, že meditace je velmi prostá ..

Nepodlehněte pokušení nechat se jen tak unášet. Někteří lidé po chvíli opakování mantry začnou pociťovat velký klid a mír a mají pokušení tento mír, tento klid, nějak uchopit. 

Učit se meditaci znamená učit se stavu naprostého "neuchopování" Nepodlehněte pokušení sledovat zajímavou myšlenku či vhled, když se dostaví. Nechte je být.

Skutečnost, že v nás přebývá Boží Duch nijak nezávisí na tom, zda o ní přemýšlíme.  Ve skutečnosti se stane naší osobní realitou, osobní realitou každého z nás, teprve v okamžiku, když o ní přemýšlet přestaneme a vstoupíme do živoucí zkušenosti, v tichu.

Proto při meditaci nepřemýšlíme o sobě, nepřemýšlíme o Bohu, nepřemýšlíme o ničem. 

Meditace je zážitek osobního kontaktu v hlubině našeho bytí.

Každý z nás má schopnost navázat tento kontakt, stačí se jen naučit ji rozvíjet: být sami se sebou, zcela bdělí a vnímaví vůči sobě. To nám dává schopnost být zcela bdělí a vnímaví vůči druhým.

My všichni můžeme učinit úžasný objev, že náš duch má kořeny v Bohu a že každý z nás má své věčné předurčení, svůj věčný smysl a význam, je pouze třeba vydat se na cestu s potřebnou disciplínou.

Můžeme sami bezprostředně odhalit, že naše podstata má neomezený potenciál vývoje, který se však může naplnit pouze tehdy, podnikneme-li pouť do svého nitra, svého středu

Náš střed, to je naše vlastní srdce. Jedině tam, můžeme nalézt sami sebe a své kořeny v Bohu.

Jen s láskou a v jejím světle můžeme správně rozumět sobě i celému stvoření. Dokud nejsme zakotveni v lásce, vidíme jen stíny a přízraky, s nimiž nikdy nenavážeme kontakt, jelikož nejsou skutečné.

Meditace je pozvání na cestu hluboko do vlastního srdce, do středu naší vlastní bytosti.

Moudrost tradice nás učí, že pouze s touto hlubokou zkušeností a viděním můžeme prožívat svůj život ve skutečné harmonii s tím, co je. 

Pozvání k meditaci je výzvou, abychom přestali žít svůj život na základě svědectví z druhé ruky. Vybízí každého z nás, aby se utkal s vlastní duchovní kapacitou a objevil tak sám pro sebe úchvatný poklad lidských možností, Tajemství,  jež je nám otevřeno.

A zároveň je to pozvání k prosté otevřenosti této síle, k tomu abychom z ní čerpali a nechali se jí strhnout a vtáhnout až do hlubin Boží skutečnosti. Důležité je, že tímto procesem musíme sami projít. Je třeba se mít stále na pozoru před opojením z pouhých informací. Musíme se vystavit přímé zkušenosti, sami okusit a vidět.

Meditace představuje právě proces takového vystavení se, okušení, vidění. 

To je smysl meditace - vracet se do svého středu, zjistit, že jsme branou ke středu samotného Veškerenstva

Když člověk začíná meditovat, doufá, že mu to v životě hodně pomůže. Domnívám se, že většina z nás v meditaci pokračuje, protože se to skutečně ukáže být praktické, i když jinak, než jsme si z počátku představovali. 

Meditace nám opravdu pomáhá. Když s ní ale začínáme, měli bychom mít jasno v tom, jaké nároky na nás bude postupně klást. Myslím, že v určité chvíli čelí všichni pokušení to vzdát. Zneklidňuje nás absolutní povaha toho, co se objevuje.

Při setkání s absolutnem cítíme pokušení přibrzdit. Rádi se držíme svých známých iluzí, všichni si také rádi necháváme otevřená zadní vrátka. Tento vnitřní prostor nejlépe pochopíme, když si uvědomíme jak funguje ego. Ego, je totiž otcem lži. Jeho režijní moc zůstává nenarušena, dokud jsme připoutáni k tomu, co pomíjí, ať už touhou nebo lítostí, což jsou formy chtivosti, snahy ovládat, jsme to však my, kdo jsme jimi ovládáni. 

Je to jednoduchá cesta, avšak ne nezbytně snadná. Vstoupit na ni lze s důvěrou a možná i jistou lehkomyslností. Vytrvat na ní si žádá odvahu, avšak jediné, co můžeme ztratit, jsou naše vlastní omezení.

Když chcete v životě něco změnit, máte dvě možnosti. Můžete se pokusit uplatnit svou vůli, změnit směr života aktem vůle. Myslím, že většina z nás sama zjistí, jak příšerně slabá a děsivě nestálá naše vůle je. Potom existuje ještě jeden způsob: cesta totální otevřenosti celého člověka. 

Nikoli cesta vůle, ale pozornosti

To je to nejdůležitější, co se máme meditací naučit: vnímat plně a totálně, být zcela pozorní.