190 .. 196

07.10.2021

196/365


Ať je naše mysl sebedokonalejší či schopnější, není zhola ničím v porovnání s nevýslovným tajemstvím, jež se nám otevírá pouze na cestě prostoty.

Prostota, je zároveň náš největší kámen úrazu. Neboť jak můžeme s veškerou svou složitostí poznat absolutní prostotu? 

Mantra je cesta, jež nás převede přes onu překážku. Všude v klasické literatuře o modlitbě - u sv. Terezie a Ávily, sv. Jana od Kříže či mistra Eckharta - nacházíme společnou myšlenku: a sice že cesta k úplnému sjednocení a nepřetržité přítomnosti je cesta prosté a nesobecké kázně. 

Nesobeckost, to je cesta mantry. Vyvádí nás z labyrintu sebestřednosti. Jejím soustavným opakováním jsme postupně a trpělivě vedeni do ticha, kde se všechno rozpouští.

195/365


V každém z nás je klidný bod, který je mnou, ale současně není výlučně mnou. Naše vlastní zkušenost meditace nás naučí, že existuje pouze jeden střed, který je středem všech středů. 

Tohoto poznání dosahujeme opět vlastní zkušeností. Naším úkolem je odvracet se od sebestředného zaujetí pomocí vyslovování mantry během samotné meditace a také důsledného každodenního dodržování této disciplíny odpoutanosti. 

Časem je meditace stále snazší, radostnější, soustředěnější. A život, který se díky ní hluboce promění sám ukáže, že onen střed všech středů je LÁSKA

194/365


Během meditace, se tím, jak se učíme vyslovovat mantru, učíme důvěřovat, učíme se být.

Radost meditace plyne z toho, že je to oslava bytí, oslava čiré radosti z daru života.

A člověk tuto "radost políbí v letu" jak to nazval William Blake. 

Modlitba není vlastnění, není to ovládání, je to čistá oslava bytí.

193/365


Naučit se meditaci nějaký čas trvá, jako každý proces. To co k tomu potřebujeme je hodně trpělivosti a pokory.

Se vším svým vzděláním a zkušenostmi se máme najednou učit pouze opakovat jen jediné slovo, a to je náročné. Musíme být k sobě velmi trpělivý, trpělivý k vlastní pomalosti i chabé vytrvalosti. Myslím, že na počátku cesty je běžné, že člověk začne a nechá toho a znovu začne a že všichni potřebujeme občas povzbudit, dodat odvahy. 

Odvaha a pokora jsou nezbytné, abychom se dokázali neustále vracet. Ve skutečnosti pokaždé, když usedáme k meditaci, začínáme znovu.

Není překvapivé, že s rozvojem vytrvalosti získáváme o sobě lepší mínění a lépe se cítíme.

192/365


Svou každodenní oddaností meditaci se vydáváme na cestu, na níž den za dnem opouštíme svůj egoismus a zbavujeme se všech vnitřních rozporů.

Meditujeme v prohlubujícím se tichu. 

Když se učíme vyslovovat mantru, učíme se tím opouštět všechny své představy, plány, myšlenkové procesy a v daném okamžiku i samo vědomí své vlastní osoby. 

To vše opouštíme, abychom mohli vstoupit do úplného ticha. 

191/365


Když se ocitneme na prahu ticha, jde vždy o kritický okamžik, protože návratem k myšlenkám a představám se odvracíme pryč od brány vedoucí k tichu.

Když se naučíme pokorně vracet ke své mantře, učinili jsme první krok k úžasné zkušenosti ticha jakožto přítomnosti lásky. 

Nebojte se proto vzdát svých myšlenek. Nevracejte se ke svým představám. Odložte je a vyslovujte své slovo. Nejsme v tom sami. 

Abychom se naučili mlčet, vyslovujeme svoji mantru a vyslovujeme ji bez přestání. 

190/365


V meditaci se učíme být, být přítomní, vnímaví k samotné Přítomnosti. 

Od začátku je nejdůležitější vlastní praxe ... Učme se tedy být věrní, meditujme každé ráno a každý večer. Nemysleme přitom na výsledky. 

Začínáme se skutečně učit, nikoli s pomocí chytrosti, ale čerpáním ze zdroje jediné pravé moudrosti - Moudrosti samé.