183 .. 189

Meditace je disciplína bdělé přítomnosti

Každý z nás přijímá odpovědnost za klid svého těla i ducha tím, že se snaží sedět tak klidně, jak dokáže. Tato kázeň nám umožní věnovat bdělou pozornost sobě, své situaci, svému místu. A když se takto ukotvíme ve svém vlastním bytí a vytrváme v tomto stavu, začneme být vnímaví k jeho zdroji, k ukotvení v samotném Bytí. 

Nalezneme své kořeny, čímž získáváme neochvějnou stabilitu všech proměn života.

Tento proces je nicméně postupný. Vyžaduje trpělivost, vyžaduje kázeň, a vyžaduje pokoru

Jednou z otázek, které se stále znovu opakují, představuje dotaz, co že to vlastně děláme, když meditujeme, a jakou roli hraje meditace v našem životě.

Vyslovováním mantry, vyslovováním svého slova zkrátka střežíme své srdce, aby do něj nemohly vstupovat žádné vnější banality, dokonce ani banality našich vlastních zbožných slov a myšlenek. 

Nic nesmí narušit proud modlitby, která je láskou

Musíme být zcela otevřeni této lásce a mantra je jako hlídací pes střežící naše srdce. 

Pouštní otcové vnímali pozvání k meditaci jako výzvu k čistotě srdce, což je totéž co nevinnost. 

Je to vidění nezastřené sobectvím, touhou či představami, prosté srdce žijící láskou. Meditace nás vede k takové čiré průzračnosti - k jasnému vidění, pronikavému chápání a čisté lásce.     

K průzračnosti, kterou přináší vnitřní prostota.

Nikdy není zbytečné si připomenout, že meditace spočívá v tom, že se učíme opakovat svou mantru od začátku až do konce své meditace.

Je to cosi, co se musíme učit znovu a znovu, protože většina z nás čelí pokušení nechat se strhnout myšlenkami. Myšlenky jsou většinou dost záludné, mohou vypadat i takto: "Třeba by se mi mantra vyslovovala líp, kdybych zvládla úplnou lotosovou pozici, a nejen poloviční lotos. Takže jak se naučím úplný lotos?"

Za dalších pár minut už budete myslet na to, co si dáte k večeři, nebo co vás čeká zítra a teprve po dvaceti minutách se možná teprve vrátíte k vyslovování mantry. Proto kdykoliv zjistíte, že se vaše mysl toulá, vraťte se ihned k mantře, nenásilně, trpělivě a věrně.

Kráčíme po cestě pozornosti. 

Meditace je cestou zpět k vlastní nevinnosti, učí nás dětské důvěře: důvěře, kterou jsme znali ještě předtím, než jsme zakusili zradu, než jsme sami zradili.

Meditací, a v důvěře, se můžeme navrátit k prvotní plnosti života, k absolutní nevinnosti a lásce. Nevinně milovat znamená plně důvěřovat. Právě v meditaci poznáváme, že žijeme z této síly. Meditace, nám otevírá dveře přístupné všem, k prožitku vnitřní skutečnosti ctností, víry, naděje a lásky: této trojjediné skutečnosti, kterou lze naplnit a poznat právě nevinným aktem důvěry.

Učíme se dvěma věcem: zaprvé klidně sedět, ne protože bychom se báli pohnout, ale protože ticho jež hledáme, představuje jednotu mysli, těla i ducha: a zadruhé se učíme recitovat mantru do ticha, které se stále prohlubuje v důsledku našeho klidu.

Když začneme recitovat svou mantru, ocitáme se na prahu ticha.

Pro většinu lidí jde o kritický okamžik, kdy opouštějí známý svět zvuků, slov, myšlenek a obrazů. Nevíme co nás v tomto tichu čeká, i proto je dobré meditovat v rámci tradice spolu ve skupině, jež tuto tradici ztělesňuje. 

Tato tradice říká "nebojte se, meditace je přebývání v přítomnosti lásky". 

V tichu nehrajeme žádné role ani nenaplňujeme žádná očekávání. Jenom jsme, vědomi si svého bytí, otevření skutečnosti.

Ohromující zjištění, že ona skutečnost, z níž tryská naše bytí, je láska.

V tichu vnímáme, jak se náš duch rozšiřuje a sám se stává láskou.  Učíme se tichu.