Myslím, že se všichni obáváme závazku, protože nám připadá jako omezení našich možností.

Říkáme si: "Když se zavážu, že budu meditovat, nebudu moci dělat jiné věci"

Všechny nás tento strach opustí, jakmile se skutečně zavážeme k opravdovosti, k otevřenosti, jakmile se oddáme životu nevycházejícímu z povrchu, ale z hloubky našeho bytí. Všichni shledáme, že zkušenost meditace rozšiřuje, a nikoli omezuje naše obzory, a že nepřináší omezení, ale svobodu. 

Stane se tak z důsledku oddanosti a to oddanosti nikoli abstraktnímu ideálu nebo ideologii, ale jednoduchosti s níž každé ráno usedáme, zavíráme oči a recitujeme svoji mantru od začátku až do konce své meditace

Chceme-li se naučit meditovat, musíme se především naučit být tiší. To nač řada lidí naráží hned z počátku, a je problém, že nejsou na ticho vůbec zvyklí. 

V meditaci překračujeme práh mezi světem nepřetržitého hluku a světem ticha. Je to pro nás životně důležité, protože ticho je nezbytné pro rozkvět a tvůrčí rozmach lidského ducha. Ticho v nás probouzí tvůrčí postoj k životu, k našemu prostředí i přátelům, neboť dává našemu duchu prostor, v němž může dýchat, být. 

V tichu se nemusíme ospravedlňovat, omlouvat nebo na někoho dělat dojem. V tichu můžeme jenom být. 

Proč si kolem sebe stavíme všechny ty obranné valy? Patrně proto, že si nejsme jistí, zda nás druzí lidé, přijmou takové, jací jsme, protože se ani my sami nepřijímáme takové, jací jsme. 

Naše obavy tedy musí být rozpuštěny. Proto má pro nás meditace takový význam. jejím prvořadým úkolem je totiž přesměrovat naši energii a pozornost pryč od nás k absolutní skutečnosti, jinými slovy meditace je navázání kontaktu se zdrojem veškeré energie stvoření. 

Co to pro nás znamená prakticky? Znamená to, že se učíme opouštět své sebeobranné tendence, svou touhu po sebepotvrzení, svoji posedlost sebou samými a vstupovat do reality skutečné existence. A o to jde v meditaci: navázat kontakt se základní energií stvoření, v hlubinách našeho vlastního srdce, našeho vlastního bytí. Energií, která je láska.

V srdci každého z nás, v hloubi našeho bytí, lze nalézt zdroj veškeré, nekonečné, neomezené lásky. 

Tato láska zahání veškerý strach, a tak nám umožňuje být sami sebou, být těmi lidmi, jakými můžeme být. 

"Vaším úkolem není hledat lásku, nýbrž pouze hledat a nalézat  překážky, které jste proti ní postavili."- Rumi 

I kdybyste si přečetli všechno, co kdy bylo napsáno o hře na flétnu, dokud ji sami nevezmete do rukou a nepokusíte se hrát, ani jste s flétnou nezačali.

Když pochopíme, že meditace je umění, začneme rozumět tomu, že její praxe je mnohem důležitější než všechny slova o ní. Pomalu začínáme chápat, že naučit se meditovat vyžaduje kázeň. 

Klidně sedět, vyslovovat svoji mantru od začátku až do konce. 

Meditace je způsob, jak dosáhnout svobody. Každý můžeme tuto svobodu nalézt ve svém srdci. Je k tomu však potřeba disciplína a odevzdanost meditaci.

Jakmile však vyslovíme slovo disciplína, dostaví se pochybnost: "Není to naopak ztráta svobody?" A mnohdy i k meditaci přistupuje neukázněným způsobem a říkáme si: "Dobrá, zkusím to, uvidím, jestli mi ta meditace něco přinese. Pokud ano budu se jí držet, pokud ne nechám toho" My, moderní lidé totiž nejsme zvyklí cokoli dělat, jestliže nevidíme rychlou a viditelnou návratnost.

Meditace je jako dýchání. Chcete-li žít naplno, váš duch nutně potřebuje duchovní disciplínu, stejně jako vaše tělo potřebuje dech. 

Meditace poskytuje nezbytný prostor, abychom mohli být, ticho abychom mohli být, a zejména pokoj, abychom mohli být. To je samozřejmě cosi, co všichni hledáme a po čem toužíme: být v klidu a harmonii se všemi bytostmi.

Meditovat znamená jednoduše "zůstávat klidný ve středu" Samo slovo meditace vychází z latinského stare in medio - přebývat ve středu

Není však zcela adekvátní "nalézt svůj střed".K tomu rovněž dochází, ale nikoliv našim vědomým úsilím - to by jen podporovalo přehnané zaměření na sebe sama, další chtění.

Svůj střed nalezneme jedině tehdy, když se odevzdáme posvátnému tichu, mimo veškeré představy o středu, nebo obvodu.