113 .. 119

Je pozoruhodné, že přes všechen ruch moderního světa jsme všichni schopni dosáhnout tichého mlčení.  Ponoření do ticha potřebuje čas, energii a lásku.

Cílem modlitby je dovolit Boží tajemné a tiché přítomnosti v nás, aby se pro nás stávala nejen stále reálnější skutečností - tj., jednou z mnoha skutečností, ale tou Skutečností, která dává smysl, tvar a účel všemu, co děláme, všemu, co jsme. 

Našim učením je být vnímaví vůči lásce. Velikost tohoto učení se mnohdy vymyká našemu chápání a slova jsou jen slova.  

Mají však jistou omezenou moc vybízet nás, abychom se tomu všemu otevřeli, ne jako pouhým slovům či konceptům, ale jakožto skutečnosti. Taková radikální a prostá otevřenost vyžaduje disciplínu a věrnost, takovou věrnou disciplínu, v jaké se každý den cvičíme návratem ke svému slovu.

Meditace znamená otevřenost vůči skutečnosti, kterou můžeme objevit a s níž se můžeme setkat jedině v hloubce vlastního bytí 

Meditace je cesta k nejhlubší otevřenosti vůči síle, světlu a slávě, jaké jsme v tomto životě schopni.  

Každý, kdo se zajímá o meditaci, by však měl od začátku chápat, že jakmile tato síla převezme moc a toto světlo začne plně zářit v našich srdcích, budeme proměněni.

Staneme se sami Sebou a již nikdy nebudeme jako dřív

Sám život se promění, protože začneme žít z této oživující síly, Lásky.  

Chceme-li meditovat, musíme to především myslet vážně. Být opravdoví. Bude-li pro nás meditace opravdovým pozváním , dovede nás k nejhlubšímu osobnímu uskutečnění našeho potenciálu.

Chceme-li meditovat, musíme si na to každý den vynahradit čas. Ideálně bychom si ho měli najít každé ráno a každý večer.

Cestu nikdy neuskutečníte tak, že budete duchovní skutečnosti sledovat jen zpovzdálí. Na cestu musíte vstoupit.

Ranní meditace udá tón celému dni a vyšle vás na denní pouť s lepším vědomím toho, kdo jste. Večerní meditace potom spojí všechny činnosti uplynulého dne a sjednotí je ve vašem vlastním soustředění. Každodenní disciplína má tedy nesmírný význam. 

Příslušný pokrok v meditaci se dostaví v pravý čas. My sami se pokroku bráníme, když příliš sebestředně zkoumáme, v jaké fázi se zrovna nacházíme. Největším pokušením je vlastní komplikovanost.

"Jestliže znovu nebudeme jako děti .."  

Meditace nás činí jednoduššími - tak jednoduchými, abychom dokázali přijmout plnost pravdy a lásky. Připravuje nás a umožňuje nám naslouchat s dětskou pozorností Duchu ve svém nitru. Na cestě meditace vstupujeme do stále hlubšího vztahu s tímto Duchem, který je láska přebývající v našich srdcích, láska oživující a osvěcující.

Žít v pravdě znamená žít z hloubi své duše, nikoli na povrchu, nikoli následováním poznatků druhých, ale ze samé základny svého prožívání, svého vlastního jedinečného bytí.

Zcela přijímat skutečnost sebe samých, takových, jací jsme.

 Učitel v zásadě může jediné, pomoci abychom se neodchýlili z cesty. Dát jediný pokyn: abyste opakovali mantru. Vše ostatní je jen povzbuzení a útěcha pro čas, než mantra zakoření v našem vědomí. Každý sám dosahuje své moudrosti.

Meditace je naše cesta ke světlu, abychom k němu došli, musíme se učit být pokorní, trpěliví a věrní.  

V hlubokém tichu zjišťujeme jak moc jsme milovaní. Že toto světlo svítí kvůli nám.  

Je-li každý z nás povolán,  aby do tohoto světla vstoupil, znamená to, že máme vlastní zkušeností poznat pravdu nejvyšší a osvobozující. Že v našem srdci září světlo, a že prvním a nejdůležitějším úkolem našeho života je se tomuto světlu otevřít, koupat se v něm, být jím uzdraven a sjednocen a vše vidět v něm.