Já a ticho

Opravdové ticho představuje odpočinek pro lidskou mysl. 

Skýtá duši totéž, co spánek tělu - výživu a osvěžení

William Penn

Pamatuji si na ten den, kdy jsem namalovala svoji první mandalu aniž bych věděla, že ji právě maluji. Proces, kdy jsem neměla žádný plán, koukala na prázdný papír a jen cítila touhu malovat. Neřešila jsem jak to bude vypadat, jen jsem se nechala unášet tím pocitem, že můžu nechat ruku klouzat po papíru a nehodnotit co se právě děje, jestli je to dobrý, nebo špatný. Jak bych to mohla hodnotit, když to nebylo hotové a navíc jsem neměla Ten plán, To zadání ...

Odevzdaná pocitu blaženosti až do posledního momentu! Tak se mi to líbilo, že už mě to neopustilo. Postupně se tento proces stal mým životním stylem. Nechat věci dít, sny si plnit tím, že udělám první krok a potom věřit, že už se věci na pozadí dějí a to co s odehrává tady a teď je cesta, která mě k naplnění vede. Někdy si říkám, potřebuji snít, když žiji v tom co je teď? A potom si odpovím Ano, potřebuji a chci, vždyť to, co je teď, je cesta vedoucí k mým dřívějším snům.. Děkuji Sobě, že jsem uvěřila v tyto vzácné momenty, plné barev a ticha, které mě dovedly k hlubokému klidu. K víře a vědomí, že klid znamená pozitivní mysl a ta jediná je důležitá abychom udrželi směr. Mnoho dnů tvůrčího ticha dovedlo mě k zvědavosti, zda může být ještě hlubší a tak po pár letech přišla meditace jako taková. Začala jsem usedat a v plné pozornosti byla a učila se cestě usebrání ještě hlubšího. Tato touha mě dovedla k transcendentální meditaci a opět jsem byla na své cestě hlouběji - k Sobě blíže. Trvalo to dalších několik let a přišla další zvědavost. Touha po samotě, přesto kolik jako dítě jsem ji zažívala, mnohdy nevítala a mnohdy dokonce odmítala, teď to byla touha, být v ní, sama se sebou, abych měla prostor dojít k mé nejniternější otázce i odpovědi. A tak jsem vkročila do tmy. Dny strávené pobytem ve tmě byly velmi hlubokým, intimním, opravdu čistě osobním prožitkem. Osobním a přitom zcela odosobněným. Opuštění toho já co nese jméno a nalezení Já za jménem a formou. Zažití bezčasovosti i bezhraničnosti, uvědomění si, že tady a teď, které se v tomto vnějším světě učíme, je proto, abychom zklidnili mysl, abychom zvládli v klidu, život tady a teď. Být tak lepšími, učit se, pochopit v čem je život věčný. Ticho, jež jsem zažila, díky svému odhodlání být v naprosté samotě, bez hudby, se Sebou, meditací a vším co mi pobyt ve tmě nadělí, To ticho mi dalo odpověď, kterou jsem hledala. Vše co dělám dává i zcela nový smyl. Bylo to bolestné, i takové to bylo! Cítit jak se tělo rozpadá aby mohlo se přeskládat zpět, do přirozenosti. Očistit se, od starých vzorců myšlení, od starých emočních vzorců ..

Pořádat víkendy v tichu je myšlenka, která mě provázela velmi dlouho, ale až v moment, kdy celou mou bytostí, až všechny mé buňky se nasytily slovy "když v tichu nejsem, ticho jsem" cítila jsem, že jsem připravena nabídnout bezpečný prostor těm, kdo po něm touží. Většina lidí potřebuje víc ticha, než se jim dostává a někteří ho naopak mají nadbytek. Těm, kteří ticho potřebují, se ho zpravidla nedostává. Je potřeba zažít zkušenost. Hluk nám brání získat vnitřní mír. Odvádí pozornost od duševního sebezpytování, nedovolí nám klást si otázky a zjistit, v jakém stavu se nachází naše duše. Až když jsme zticha, můžeme zkoumat pravdu o sobě samých a jen tak začít žít svůj vlastní příběh. Příběh své duše. 

Moje cesta ticha počala v roce 2013 s mojí první mandalou a já děkuji za ten den, který dal mému životu směr. Kurz transcendentální meditace jsem absolvovala v roce 2016, do tmy jsem vstoupila v roce 2019. Od roku 2019 naplněna hlubokým klidem z poznání, přijetí i smíření, pořádám víkendy v tichu: vytvářím prostor těm, kdo ví, že ticho jim schází. 

S láskou a díky k životu a stejně tak i k vám

Marcela Magdaléna


Odkazy: 

transcendentální meditace ,  pobyt ve tmě ,