Jsem ticho

Absolvovala jsem několik meditačních pobytů, meditace v ústraní a vstoupila do tmy. Cítím nepopsatelnou vděčnost za všechny tyto chvíle a děkuji za to, jak Laskavá byla moje tma.

Pamatuji si na ten den, kdy jsem namalovala svoji první mandalu aniž bych věděla, že ji právě maluji. Proces, kdy jsem neměla žádný plán, koukala na prázdný papír a jen cítila touhu malovat. Neřešila jsem jak to bude vypadat, jen jsem se nechala unášet tím pocitem, že můžu nechat ruku klouzat po papíru a nehodnotit co se právě děje, jestli je to dobrý, nebo špatný. Jak bych to mohla hodnotit, když to nebylo hotové a navíc jsem neměla Ten plán, To zadání ...

Mandaly  přišly samy, stejně jako většina v mém životě. Jednoho dne jsem se zvedla v práci od stolu, šla si koupit pastelky a začala. S mojí první mandalou přišla touha po poznání. Děkuji proto sobě, že jsem chytila ten důležitý okamžik, kdy můj vnitřní hlas volal. Tak jsem se ztišila, zastavila a uvědomila si, kdo opravdu jsem. Ten den, kdy jsem namalovala svoji první mandalu, byl prvním krokem k Sobě. S každou další mandalou jsem byla vnímavější, otevřenější, svobodnější a svému srdci blíž. Do cesty začali přicházet noví lidé, učitelé a s nimi velmi cenné zkušenosti .. To mandaly byly na samém počátku mé cesty za poznáním, pochopením, přijetím i odpuštěním. Posvátná geometrie není nástroj, je počátek

Odevzdaná pocitu blaženosti až do posledního momentu! Tak se mi to líbilo, že už mě to neopustilo. Postupně se tento proces stal mým životním stylem. Nechat věci dít, sny si plnit tím, že udělám první krok a potom věřit, že se věci na pozadí dějí a to co s odehrává tady a teď je cesta, která k jejich naplnění vede. Někdy si říkám, potřebuji snít, když žiji v tom co je teď? A potom si odpovím Ano, potřebuji a chci, vždyť to, co je teď, je cesta vedoucí k mým dřívějším snům.. Děkuji Sobě, že jsem uvěřila v tyto vzácné momenty, plné barev a ticha, které mě dovedly k hlubokému klidu. K víře a vědomí, že klid znamená pozitivní mysl a ta jediná je důležitá abychom udrželi směr. Malování mandal přineslo mi mnoho vnitřních rozhovorů, chvil k pochopení  a odpuštění. Především však k poznání Sebe. Mnoho dnů tvůrčího ticha dovedlo mě k zvědavosti, zda může být meditace ještě hlubší. Začala jsem usedat a v plné pozornosti byla a učila se cestě usebrání ještě hlubšího. Tyto chvíle hlubokého usebrání mě dovedly k transcendentální meditaci a tak jsem byla na své cestě hlouběji - k Sobě blíže. Trvalo to dalších několik let a přišla další zvědavost, i spíše touha po samotě, přesto kolik jako dítě jsem ji zažívala, mnohdy nevítala a mnohdy dokonce odmítala, teď to byla touha, být v ní, sama se sebou, abych měla prostor dojít k mé nejniternější otázce i odpovědi i smíření.  A tak jsem vkročila do tmy. Dny strávené pobytem ve tmě byly velmi hlubokým, intimním, opravdu čistě osobním prožitkem. Osobním a přitom zcela odosobněným. Opuštění toho já co nese jméno a nalezení Já za jménem a formou. Zažití bezčasovosti i bezhraničnosti, uvědomění si, že tady a teď, které se v tomto vnějším světě učíme, je proto, abychom zklidnili mysl a zvládli v klidu život tady a teď. Být tak lepšími, učit se, pochopit v čem je život věčný. Ticho, jež jsem zažila, díky svému odhodlání být v naprosté samotě, bez hudby, se Sebou, meditací a vším co mi pobyt ve tmě nadělí, To ticho mi dalo odpověď, kterou jsem hledala. Vše co dělám dává i zcela nový smyl. Bylo to bolestné, i takové to bylo! Cítit jak se tělo rozpadá aby mohlo se přeskládat zpět, do přirozenosti. Očistit se, od starých vzorců myšlení, od starých emočních vzorců ..

Pořádat víkendy v tichu je myšlenka, která mě provázela velmi dlouho, ale až v moment, kdy celou bytostí, až všechny mé buňky se nasytily pravdou slov "když v tichu nejsem, ticho jsem" cítila jsem, že jsem připravena nabídnout bezpečný prostor těm, kdo po něm touží. Většina lidí potřebuje víc ticha, než se jim dostává a někteří ho naopak mají nadbytek. Těm, kteří ticho potřebují, se ho zpravidla nedostává. Je potřeba zažít zkušenost. Hluk nám brání získat vnitřní mír. Odvádí pozornost od duševního sebezpytování, nedovolí nám klást si otázky a zjistit, v jakém stavu se nachází naše duše. Až když jsme zticha, můžeme zkoumat pravdu o sobě samých a jen tak začít žít svůj vlastní příběh. Příběh své duše. 

Moje cesta ticha počala v roce 2011 s mojí první mandalou a já děkuji za ten den, který dal mému životu směr. Kurz transcendentální meditace jsem absolvovala v roce 2016, do tmy jsem vstoupila v roce 2019. Od roku 2019 naplněna hlubokým klidem z poznání, přijetí i smíření, pořádám víkendy v tichu: vytvářím prostor těm, kdo ví, že ticho jim schází a věří, že ticho léčí. 

S láskou a díky k životu a stejně tak i k vám

Marcela Magdaléna


Odkazy: 

transcendentální meditace ,  pobyt ve tmě ,