Maluju místo slov

..když sedím v kavárně a leží tam papírový ubrousek, maluju. Když je k dispozici a v mém dohledu kniha přání, maluju.. Předám tím nejlépe jak umím emoci spokojenosti, klidu, a poděkování. K tomu stačí už jen slovo jediné, děkuji. Někdy se zbytečně moc mluví a ve finále se mezi řádky ztratí to, že chtěl člověk opravdu jen poděkovat. A tak pokud půjdete někdy stezkami, kde uvidíte v knize mandalu s jediným slovem, je možné, že se jen míjíme a těším se, že se jednou potkáme..

Pamatuji si jak jsem seděla v oblíbené kavárně,  kde za barem se svěřoval mladý barista (ten co umí dobrou kávu s obrázkem v pěně :-)) své kolegyni jak moc by chtěl dělal některé věci jinak, jak moc ho mrzí, že tady mu nikdo nenaslouchá a nedá mu ani trochu důvěry v tom, zkusit dělat něco trochu podle své představy .. seděla jsem a čekala na svůj sendvič, malovala mandalu na ubrousek a pod ní napsala "dokážeš vše, čemu věříš" Zůstal tam spolu s prázdným hrnečkem po lipovým čaji a talířku s drobkama od sendviče. Včera jsem do oné kavárny, kam jsem dříve chodila opravdu často, po delší době zavítala a hned na začátku setkala s naprosto dojemným přivítáním. Byl tam pro mě Ten ubrousek, jen s přidaným vzkazem "děkuji"  Hádáte dobře. Mladý, dnes již majitel své vlastní kavárny, ano ten mladý muž, který chtěl věci dělat jinak, lépe, po svém, který byl vždy moc milý našel odvahu a roztáhl svá křídla. Protože v dané klícce nebyl na ně prostor našel odvahu ji opustit. Asi tušíte, jak moc jsem byla dojatá, nad jediným slovem, ve kterém byla cítit emoce všeho dění. Ubrousek s mandalou jsem jim nechala ať si ho pokud chtějí, nechají dál připnutý tam co visel více než rok a pokud ho  budou chtít posunout dál, kde pomůže, s Láskou dovoleno. 

S láskou 

Marcela Magdaléna