316 .. 322

Stáváme se součástí velké tradice, staleté tradice mužů a žen, kteří se meditací snaží překročit vlastní omezení a ponořit se do zázraku božské energie tím,  že vstoupí do vlastního srdce.

A touto zkušeností se stáváme zcela svobodnými: získáváme svobodu být sami sebou.

Často se stává, že člověk po nějaké chvíli začne pociťovat pokoj, možná i velkou volnost. 

Břemeno všech vlastních myšlenek a představ zmizí a člověk si myslí: "Ta svoboda, ten pokoj jsou moc příjemné, co kdybych v tom prostě spočinul? Nechám mantru být, prostě ji přestanu vyslovovat a jen si užiju tenhle mír"

To je ale ovšem ta nejjistější slepá ulička. A ztratíte tak spoustu času.

Věrní se učíme být prostou věrností v každodenní meditaci a věrností ve vyslovování mantry po celý čas meditace.

Pamatujme a připomínejme si, že duchovní cesta, je cesta do hlubin tajemství. Cesta, která si žádá prostou víru.

Víru, v níž se den za dnem vracíme s dětskou pozorností v meditační čas. Čas, kde nic nežádáme, o nic neprosíme, jen přebýváme v přítomnosti. V tom jediném okamžiku, teď. V těchto chvílích jsme klidní a tiší, abychom mohli opustit okraj a vrátit se do středu.

Když meditujeme, jsme tiší tělem i duší, tělem i duchem. Jsme naprosto otevřeni přítomnosti a poznáváme při tom, že tato přítomnost je čistá láska, čistá dobrota, čisté odpuštění. 

Ta technika, jak učinit všechny činy radostnými, je přinášet si radost do mysli.

Naplňte mysl tím velkým štěstím, které nezná konce, nechte mysl nasytit absolutní blažeností a pak podniknete-li jakoukoli činnost, ať je to cokoli, budete ji konat s plnou radostí.

Maharishi

Postupně se objeví jiskřička světla. Vytušíme, že by mohla něco znamenat. Všude kolem nás je pořád tma, ale vidíme sotva znatelné probleskování světla

Díky vytrvalosti zjistíme, že vyslovování mantry představuje jakési trpělivé a pozvolné rozptylování temnoty. Díky meditaci můžeme zažít zkušenost, jak světlo porazí tmu.

Tím světlem začne se prozařovat vše, co prožíváme. Všechno a všichni jsou osvíceni tímto světlem. 

Každému, kdo okusí klid a pokoj meditace, její jednoduchost a ticho, nepřipadá mu vůbec nudná. Každému, komu by připadala nudná, moc ráda doporučuji vytrvat, nevzdávat to.

Každý, kdo začne meditovat, činí tak proto, že sám nahlédl pravdivost této cesty. Pokud chce člověk nalézt svůj život, musí ho nejprve ztratit. Z běžné zkušenosti víme, že právě tak se věci mají. Musíme pouze najít praktický způsob, jak uplatnit a naplnit toto poznání na nejhlubší rovině svého bytí. 

Meditací se dostáváme  do souladu s tím, jak se věci mají. To znamená, že se musíme naučit unikání z přítomné reality truchlením nad minulostí nebo sněním o budoucnosti.

Život se neustále mění a v každém bodě změny existuje možnost růstu, existuje možnost síly, radosti, plnosti a všeho dobra, které se může stát.

Můžeme ze ztráty udělat něco, co bude krokem, abychom vzali náš život do svých rukou, tím, že se obrátíme k ukotvení se ve svém Já.