Já a ticho

Pamatuji si na ten den, kdy jsem namalovala svoji první mandalu aniž bych věděla, že ji právě maluji. Proces, kdy jsem neměla žádný plán, koukala na prázdný papír a jen cítila touhu malovat. Neřešila jsem jak to bude vypadat, jen jsem se nechala unášet tím pocitem, že můžu nechat ruku klouzat po papíru a nehodnotit co se právě děje, jestli je to dobrý, nebo špatný. Jak bych to mohla hodnotit, když to nebylo hotové a navíc jsem neměla Ten plán ...

Odevzdaná tomu pocitu blaženosti až do posledního momentu, tak se mi to líbilo, že už mě to neopustilo. Postupně se tento proces stal mým životním stylem. Nechat věci dít, sny si plnit tím, že udělám první krok a potom věřit, že už se věci na pozadí dějí a to co s odehrává tady a teď je cesta, která mě k naplnění vede. Někdy si říkám, potřebuji snít, když žiji v tom co je teď? A potom si říkám Ano, potřebuji a chci, vždyť to co je teď, je cesta vedoucí k mým dřívějším snům.. Děkuji Sobě, že jsem uvěřila v tyto vzácné momenty, plné barev a ticha, které mě dovedly k hlubokému klidu. K víře a vědomí, že klid znamená pozitivní mysl a ta jediná je důležitá abychom udrželi ten směr za svým přáním. Mnoho dnů ticha dovedlo mě k touze zda může to být ještě hlubší a tak po pár letech přišla meditace jako taková. Začala jsem usedat a v plné pozornosti byla a učila se cestě usebrání ještě hlubšího. Tato touha mě dovedla k transcendentální meditaci a zase jsem byla na své cestě k Sobě hlouběji - blíže. Více si uvědomila spojení těla a mysli a podstatu života. Trvalo to dalších několik let a přišla další, touha po ještě větším tichu a samotě, abych měla prostor dojít k mé nejniternější otázce tudíž odpovědi. A tak jsem vkročila do tmy. Dny strávené pobytem ve tmě byly nejhlubším a opravdu čistě osobním prožitkem. Osobním a přitom zcela odosobněným. Opuštění toho já co nese jméno a nalezení Já za jménem a formou. Zažití bezčasovosti a bezhraničnosti a uvědomění si že tady a teď, které se v tomto vnějším světě učíme, je stejně jen proto abychom zklidnili mysl a zvládli v klidu život tady a teď, učili se a pochopili a připravili se na život věčný. Ticho, jež jsem si díky svému odhodlání být jen v tichu, bez hudby, jen se Sebou, meditací a vším co tma mi nadělí, to ticho mi dalo odpověď, kterou jsem hledala. A mě nyní vše co dělám dává ještě větší smyl. Kdyby moje cesta tichem a klidu, měla být ukazatelem pro jediného bloudícího, pak nežila jsem nadarmo..

S láskou a díky Sobě a životu

S láskou stejně tak i k vám

Marcela Magdaléna


"Když jen jednou ulevím v trápení nebo žalu, když jenom jednou pomůžu v bolesti. Když jenom zvednu ptáčka vypadlého z hnízda, anebo zmírním něčí neštěstí. Pak nežila jsem nadarmo, nesešla na scestí."

Emily Dickinson...