Výstavu? Dnes už klidně

31.12.2015

Kdo mě zná ví, že malování mandal je má vášeň. Nebylo tomu vždycky tak a rozhodně se nepovažuji za umělce. Ale paradoxně výstavu bych si z fleku dala:) Seběvědomí jsem nemívala na rozdávání, jak to teda? Protože svět v mandale je prostě jiný svět. Klidně si žiju ten svůj pozemský, kdy jsem zodpovědná, pracující, vychovávající-milující a láskyplná. Ale protože tento svět je uspěchaný, strhující a někdy opravdu těžký pro to zachovat si veselou mysl, našla jsem způsob jak přežít! Přišel pocit, potom chuť potom rychlá akce a první obrázek byl na světě.  V tu chvíli jsem ani trochu netušila, co jsem namalovala, proč jsem to namalovala a hlavně, co bude následovat. Malovala jsem skoro každý den. Měla jsem velmi tiché dny, vnímala co všechno se děje ve mně i kolem mě. Jsem tak ráda, za ten den, kdy přišel onen pocit vzít pastelku a na chvilku se zastavit. Nechat ji jen tak klidně klouzat po papíru a užívala si ten velmi lehký pocit, pocit radosti, štěstí a krásného bytí. Od té doby dělám věci stejně jako dříve, ale přitom všem si najdu čas se ztratit v mandale. Je to nejkrásnější chvíle kdy jsem sama se sebou a připadám si krásná, čistá, svobodná a čím častěji si ty chvíle dopřávám tím více si uvědomuji, že jsem i mimo svět mandal krásná, čistá a svobodná. Při tom i nadále zodpovědná, pracující a milující. Co víc si přát? Jsem jaká jsem a přitahuju si přesně to co jsem. Děkuju andělům, že mi zašeptali do ucha ať si jdu koupit pastelky. A co jsem jim slíbila? Že budu chodit a taky našeptávat, protože ne každý věří na anděly. Proto chodím a šeptám "kupte si pastelky a zkuste si zase malovat. Když jste byli malí milovali jste to"

Jo a jak to, že bych si z fleku troufla na výstavu? No protože nejsem určitě jediná, kdo zná svět mandal. V tom světě se nehodnotí, každá je krásná, v každé je kus nás.  A dnes věřím, že účast by byla hojná:)