V laskavé společnosti

Dnešní zastavení v lese bylo stejně kouzelné jako v ten den, kdy jsem si uvědomila, že chci žít trochu jinak. Trochu lépe, trochu vědoměji. Prostě být Svá. Jsem za ten den a především za ten okamžik, moc vděčná. Jeden rozdíl mezi tím dnem a včera byl. V ten zářijový den před několika lety všechny bytosti lesa, které tam se mnou byly děkovaly mně. A dnes jsem s velkou pokorou děkovala já jim. Vím, že je to asi pro někoho k nepochopení. Asi především proto, že je to k neuchopení. Ale kdo chce a dobře navnímá, možná příště v lese uslyší a možná i uvěří. 

A možná si dál bude myslet, že je to jen v mé hlavě :-) Ale i to je v pořádku! Každý jsme jiný, každý máme svůj pohled na svět. Nikdo neříká to co já, nebo tak, jako já. Nikdo nedělá věci stejným způsobem. Já jsem já a vy jste vy, Každý z nás je jedinečný a všichni máme i svoji jedinečnou cestu.

S úsměvem a přáním krásných chvil

Marcela Magdaléna.