Moje první meditace..vzpomínám

24.09.2017

Přišlo to a bylo to možná i předvídatelné. Roky malování mandal, což lze nazývat druhem meditace, roky předávání této zkušenosti dál a plné vědomí toho, co mi tato cesta přináší. Není myslím ani divu, že jsem chtěla zakusit jak asi chutná "Ta meditace". Ta, kterou "znám" z filmů a knih. A tak jsem si jedno ráno sedla a utichla bez pastelek a byla v plném vědomí a v tichosti připravena zažít novou zkušenost. Nezklamaná! Šťastná, že mystická říše o které tuším opravdu uvnitř mě existuje. Jsem to já a jsem ještě klidnější... Teplo a neskutečný mír. Je to pocit, který musí každý sám se sebou okusit, není možné čekat, že nám to někdo popíše a my to přesně takto ucítíme, protože budeme vnímat a cítit "něco" co jsme si podle popisu představili. Chcete-li to zažít, musíte jen věřit. Věřit v sebe, ve vlastní čistotu a božství uvnitř každého z nás. Jediné co si možná a i to jen vzdáleně můžete pokusit představit je ticho. Je takové, že myšlení Vám připadá jako svatokrádežný hluk. V okamžiku kdy si toto ticho zakusíte, naprosto dobrovolně budete každým dnem usedat k tomuto rituálu a v naprostém tichu a v této vznešené náladě naprosto dobrovolně shromáždíte své myšlenky a obětujete je na oltář. Proč právě dnes jsem si vzpomněla na všechny tyto pocity a zkušenost, která je nade vše? Jsem jen člověk, který prožívá období mnoha změn a pár týdnů jsem opustila těchto několik minut. Naučila jsem se, že kdykoliv během dne mohu nalézt svůj klid. Když víte, že uvnitř vás je, víte kde hledat, najdete jej kdykoliv je potřeba. Minulý týden jsem byla nemocná a meditovala i několikrát denně. Dnes naprosto zdravá, se těším, že ráno usednu a věřím, že opět v té každodenní pravidelnosti se navrátím k tomuto vznešenému okamžiku. Protože jen v této  "extázi ticha"  pozná člověk, kým skutečně je.  

Přeji každému aby čím dříve zakusil.

S láskou Marcela Magdaléna